Čarodějnické houkání pod Palačákem
Bouřkové mraky, které celý den pokrývaly brněnskou oblohu, se krátce po šesté večerní rozestupují a slétávající se ženštiny, ale i maminky, tatínci a děti mohou bezpečně přistát u ohniště 11. PS Vlci v Žabovřeskách. Je večer, noc 30. dubna, svátek všech čarodějnic. U Vlků se nás slétá téměř třicet – zejména členů a rodinných příslušníků z družinek „Oranžoví“ (mladší kluci) a „Zelené“ (velké holky). Sletu velí nejhrozivější čarodějka s pavoukem ve vlasech – Nikča.
Čarodějnické sestry (ale i jeden bratr) se hned po příchodu s pomocí maminek krášlí a nadšení propadají i mladší sourozenci, kteří vyžadují tu pihu na nos, tam kočku na rameno, jako má flekatá Kanimůra. „Ty se nás vůbec nebojíš? No ty jsi šikovná!“ Chválíme nejmladší, dvouletou Majdičku. Všichni – ať malí nebo velcí – se vrhají s nadšením na připravené hadry, papíry a seno a vyrábějí figurky čarodějnic, které potom za všeobecného veselí vhodí do ohně.
Když máme všichni plná břicha opékanými buřty a chleby, nebe se zatahuje rudými mraky a nastává teprve rej! Pomocí hry se učíme říkat kouzelné slovíčko „HU!“, které jde dospělákům stejně dobře jako dětem. Později ho uplatníme při tanci kolem ohně: „Všichni si stoupneme, uděláme kruh kolem ohně, chytneme se za ruce a budeme chodit dokola,“ instruuje účastníky sletu šéfová Nikča. „Hukáme“ úplně všichni od nejtiššího šeptání až po hlasitý ryk, který musí slyšet i sestry u přehrady!
Program vrcholí, když se začneme trumfovat v tom, která z nás, čarodějnic, umí lépe trápit lidi. Stará Vačice si jednoznačně získává ženskou část publika tím, že trápí nejraději muže. Ostatní lidem schovávají věci, házejí pavouky a myši do stanu a jinak zlobí. Sestra Kořenka vítězí v nevypsané soutěži o nejlepší kouzelný lektvar, když se jí podaří uvařit i konvičku.
Kolem deváté večerní se odebírají na kutě nejmladší účastníci se svými rodiči. Také Stará Vačice odlétá domů za svým ježidědkem. Odvážní velcí kluci potom přeskakují praskající oheň, trochu se zpívá a hodně povídá. Ti nejodvážnější se chystají ve vlčí klubovně i přespat. Hlídat je má impozantní chlupatý čarodějnický pes – Haki. Velké ztráty na majetku ani na životech nejsou hlášeny. „Hakina mi olízla klobásku a roztrhla jsem si své krásné silonky z Itálie,“ postěžovala si Kanimůra a ukázala chlupatou nožku před tím, než odletěla. Ohněm tedy nakonec prošlo jen třicet párků a dvě kila sena ve staré košili!
Líbil se Vám článek?
Obsah stránek je chráněn licencí Creative commons. Smíte jej použít za podmínky uvedení odkazu na zdrojovou stránku.
