Milá maminko, tatínku, sestřičko, bráško a vůbec všichni ...
Chci vám napsat, jak se mám tady na táboře. V kmeni Mohawk je nás 14 indiánů a k tomu máme 3 náčelníky: náčelník-stařešina Hanča a dva mladí náčelníci Kačka a Lukin. Indiánská jména jsme si zatím nedali, ale třeba to ještě doženeme. Je nás 10 holek a 4 kluci - Martin spí v indiánském obydlí s Ondrou, Jirka s Honzíkem, Hanka s Nikčou, Terka s Kájou (to je holka :-), Markétka s Peťou, Kamča s Mirčou a Šárka s Romčou. A to už nás znáte všechny. Ve stanu máme dvě postele, poličku a kapsář na drobné věci (hygienu, hrnek, knížku...), pod postelí mám poskládané boty, kufr s oblečením a krabici na další věci. Jo a ještě mám šňůru na ručník. Uklízení už jsme se docela naučili, jenom občas nemůžu najít hrnek, lžičku nebo hřebínek :-)
Ráno nás probudí Ďoubalík tím, že zvoní na zvon a volá „budíček!“. Ale někdy dost často mě to nevzbudí a tak mě potom musí budit Kačka. Největší problém vylézt ze spacáku má Hanka s Nikčou, a pak ještě pořádnou chvíli sedí na posteli a mžourají okolo a my všichni už na ně čekáme venku :-) Když se konečně všichni sejdeme venku oblečení a chceme jít na rozcvičku , vzpomene si ještě někdo, že musí jít čůrat a tak zase znova čekáme. Včera jsme ale rozcvičku neměli, protože jsme měli službu a předtím taky ne, protože byla neděle. Po rozcvičce si jdeme k umývárce vyčistit zuby a umýt obličej, teda ale mami, ta voda je tak strašně studená !!! Brrr... Potom se ještě zdržíme tím, že se všechny holky češou, teda češe je Kačka s Hančou, a někdy kvůli tomu nic nestihneme, protože si jich dělá hodně culíky a po spaní ve stanu máme hodně zacuchané vlasy. Potřebovali bychom do Denního režimu přidat ještě půl hodiny na česání :-)
Taky si musíme stihnout uklidit, no naštěstí už jsme se zlepšili a docela nám to jde. To bys mamko koukala :-) Potom se oblečeme do indiánského oblečení a je společný nástup u totemu. Dozvíme se, co se bude ten den jíst, co budeme dělat, kdo má službu v kuchyni, kdo dostal za včera nějaký body a taky kdo bude mít noční hlídku. Tati, už jsme měli noční hlídku a vůbec jsme se nebáli! Teda trošku jo ale skoro ne! Martin s Ondrou se přihlásili na hlídku jako první. My Mohawkové totiž hlídáme vždycky první hlídku od 10 do půlnoci a to jsou vedoucí ještě vzhůru v hangáru. Ale je to hrozný, musíme chodit kolem tábora a hlídat všechno, aji studánku! Na všechny se dostane a do soboty se pěkně vystřídáme, ale představ si, že velký děcka hlídají i třikrát nebo víckrát za tábor!
Dneska na nástupu dostali někteří indiáni péro na čelenku za odvahu v boji. Od nás dostali péro Kája a Terka za hru Liščí ocasy a Jirka za odvahu v Hututu. Já dostanu určitě zítra, dneska se totiž budu hrozně snažit! A ještě dostáváme korálky, někteří dostali za včerejší službu v kuchyni korálek navíc, protože byli víc pracovití.
Včera jsme měli službu v kuchyni a bylo to moc zábavný, škoda, že už víckrát ji mít nebudeme. Pomáhali jsme s umýváním nádobí, kluci topili v kamnech, taky jsme krájeli brambory a salám a taky jsme ty brambory škrábali! Mamko, víš že Šárka taky škrábala a moc jí to šlo? A to říkala, že to neumí... A krájet brambory nám šlo všem a řízla se jenom Peťka, ale jenom trošičku :-) A teď má bezva náplast, normálně se s ní může do vody! Peťku to nebolí a stejně hnedka šla zpátky do kuchyně pomáhat. Krájely ještě Kamča, Romča, Šárka, Mirča, ale ty se neřízly a Hanča říkala, že se v krájení hrozně moc zlepšily! Jirka s Honzíkem zase topili v kamnech, aby bylo dobrý jídlo a hlavně brzo. Dělali jsme zapíkaný brambory a odpoledne pak puding, mňam! Ale v kuchyni se udělá hrozně moc nádobí a my jsme ho pak museli umývat, ale šlo nám to a nejlepší byla Markétka, která umyla všechny připečený pekáče od zapečených brambor! Dostala za to korálek navíc. A taky dostal korálek Martin za nádobí po večeři. A taky jsme mamko hlídali u vchodu do tábora, kdyby došla návštěva a nebo hlavně ta hygienička, jak říkala Hanča. Ale stejně se jí nemusíme bát, máme tady uklizeno, však jsme taky sbírali papírky po táboře a taky vyváželi odpadkové koše.
Jídla tady máme dost, ale já myslím, že některý děcka stejně zhubnou, protože nechtějí nic jíst. Nechutná jim ani sýr na rohlík, ani polívky, nejedly nudle ani vepřo knedlo zelo. Vždycky dostanou od kuchaře něco náhradního, ale přece nemůžou celou dobu jíst k snídani suchej rohlík nebo k obědu chleba s marmeládou? Oni si moc vybírají, že? To naopak Hanka K., ta si chodí přidat a nebo to ještě dojí třeba po Nikči, které pořád něco nechutná :-) Měli jsme už vepřo knedlo zelo, fazole, nudle se vším možným, zapíkaný brambory, taky omáčku s rýží, pomazánku rybičkovou a sýrosalámovou. Na svačinu máme oplatky, jablka, nektarinky, puding a říkal Bizon, že bude i vánočka a jogurt. Na pití je tady pořád na stole v kuchyni šťáva a čaj, ale normálně na té várnici s čajem je napsáno rum :-) ale není to pravda! A taky už bylo kakao.
Latríny jsou tady v lese, takže jsme si napřed museli zvyknout, že trvá dýl, než tam doběhneme. Lukáš i Kačka už prali některým děckám tepláky :-) Ale už to umíme. Napřed jsme se trochu báli na latríně sedět, je dřevěná, ale už se nebojíme, teď už se jen trošku bojíme tam v noci jít, ale může nás doprovodit hlídka. Kolem latríny lítají mouchy a je tam zápach, říkala první den Hanka K., ale už jsme si zvykli. Na latríně je to dobré, protože tam visí sešitek Latríňáček a můžeme do něj kreslit a psát vzkazy. Taky se tam dá dobře a dlouho povídat :-)
Umýváme se trochu neboj, ráno zuby a obličej, před jídlem se volá HYENA a jdem si umýt ruce, večer se taky umýváme, ale zas už je na to někdy tma. Můžeme se jít taky umýt do teplé vody do lavoru u kuchyně, ale mamko, ještě jsem nebyl, neva ? :-) Ve čtvrtek si umyju aji vlasy a budeme se sprchovat od hlavy k patě, říkal to Ďoubalík. Taky se prohlížíme na klíšťata, ale ještě jsem žádný neměl, Víťa říkal, že jich letos není moc. Víťa to je náš šaman, jako zdravotník, chápeš ? :-) Říkal, že až v sobotu Školka odjede, nebude už mít skoro žádnou práci - jako že za ním chodíme hlavně my. Ale to není pravda, viděl jsem velký holky a taky se řízly a strouhly a furt mají nějaké třísky nebo tak něco. Ale nikdo ještě letos nebyl v nemocnici ani za paní doktorkou.
Napřed tady pršelo, první den, ale pak už bylo akorát, ani zima ani vedro. Svítilo sluníčko, občas sprchne, jo a taky jsme tady měli duhu! Teď už je ale počasí horší, včera hodně foukalo a dneska je zima jako v zimě. Ale nám to nevadí, protože běháme a hrajeme hry, to jenom Kačka tady kolem nás chodí a třepe se zimou. Ale říkala Hanča, že kdyby bylo moc zima nebo pršelo, tak se zatopí v kamnech v jídelně, ale že to zatím není potřeba. Taky Bizon říkal, že už pozítří se to bude zlepšovat. Akorát, mami, asi se nepůjdeme do soboty ani koupat, tak to musíme pak dohnat doma na koupališti. Ale to nevadí, tady je i bez koupání jiná zábava.
Už jsme vyráběli amulety a talismany, velký děcka si dělaly totemy, ale my ne, jenže jsme to ukecali a tak si ho ještě doděláme taky. Kolem totemu se bude tančit rituál. Taky byla bojovka a stopovali jsme v lese ty co šli před náma, dávali nám úkoly a byla to sranda, potom se nám schovali na posedu. Taky jsme narazili na borůvky a tak jsme je sbírali a Hanča nám borůvkama namalovala válečné indiánské pomalování a my jsme si to nechtěli umývat. Ale už to slezlo, protože to šlo vodou, takže na nástup a focení jsme se malovali barvičkama, co mají velký holky.
Taky jsme měli oheň a zpívali jsme. A hodně nás baví hututu a vachbol, ale nejvíc nás baví blbnout s tomahawkama a mlátit se s nima navzájem, ale nebojte se, jsou přece jenom vystřižený ze slepených karimatek! Taky se rádi věšíme na Kačku a další vedoucí a vůbec nejlepší je povalit na zem Lukina a udělat si z něj madračku :-) Ostatní nás mají hrozně rádi a vždycky se ráno těší, jak se objevíme a začneme na ně něco volat, blbnout s nima a na něco se ptát. Hanča má prý úplně nejradši, když se jí všichni naráz na něco ptáme, protože se tím prý cvičí v trpělivosti. Říkala, že jestli přežije tento týden, tak už přežije všechno, tak já myslím, že je asi ráda, že nás tady má :-) Holky říkaly, že hlavně Hanča by mohla být kadeřnice, jak nás češe, ale ona říká, že spíš by mohla být matka hodně dětí. Ale taky Hanča říkala, že jí Kačka a Lukin hodně moc pomáhají a že občas ani nemá tady co dělat a tak třeba teďka, zatímco my si hrajeme hututu kmeny proti sobě a hulákáme a všichni nás povzbuzují, Hanča sedí ve stanu a píše něco na počítači.
Spí se mi tady dobře, ale prý už začneme chodit my Mohawkové dřív spát, protože pak ráno jsme unavení a nechce se nám vstávat. Ale nevím, jak to udělají, protože potom bysme neslyšeli ukolébavku, co nám zpívají před spaním - a když my půjdeme spát dřív jak velcí? Jak to bude? No určitě pak budou zpívat dvakrát.
Večer je mi mami smutno a někdy jsem už brečel. Ale pak mě to zas přejde. Ale některý děti brečí, protože třeba nemůžou najít hrnek a pak přijde nějaký vedoucí, kroutí hlavou a sáhne do kapsáře a hrnek je tam a pak už není proč brečet. Jenom Jirka brečel hodně a chtěl hodně jet domů. Ale včera, jak topil v kuchyni, tak ho to začalo bavit a taky ho baví hututu a dneska dostal péro na čelenku, tak už nebrečí a určitě tady s náma zůstane, protože my bysme nechtěli, aby jel domů. Přišel by o hledání pokladu, co bude v pátek. Jo a mami, víš že tady ty kamna polní kuchyně se jmenují Bobina?
Tak se mi tady mami líbí, i když se mi stýská. Je tady zábava a hlavně se tady spoustu věcí naučím a tak už budu pak jezdit na všechny výpravy se Severkou a už se nebudu bát. A budu umět škrábat brambory a krájet salám, takže ti budu moct se vším pomáhat!
Ještě jsem vám určitě nenapsal všechno, ale už musím běžet na oběd, jsou špagety, takže to jistě chápete. Pak si přečtu na nástěnce vzkazy, co jste psali na internet a doufám, že mi po obědě přijde nějaký pohled! Tak se tam doma mějte krásně a v sobotu na mě nezapomeňte počkat! AHOJ!
Dopis z tábora maláčků (školky) napsal anonymní Mohawk (v zastoupení Hanča), přetištěno s laskavým svolením autora :o)...
Zdroj: Jihomoravský Pionýr
Líbil se Vám článek?
Obsah stránek je chráněn licencí Creative commons. Smíte jej použít za podmínky uvedení odkazu na zdrojovou stránku.
